Překážky na cestě ke zkapacitnění ropovodu TAL

ABSTRACT: An expansion of the TAL pipeline promises to increase its capacity to supply the Czech Republic with oil to 8 million tonnes annually. The price for ending dependence on Russian oil is CZK 1.3 billion, or CZK 2.3 billion when accounting for related adjustments to the border tank storage facilities of the IKL pipeline.

Když hovoříme o ropovodu TAL, je dobré si uvědomit, že hovoříme o ropovodu, který má z pohledu stáří již něco za sebou. Stavěl se přibližně ve stejné době, jako ropovod Družba. Ropovod TAL byl uveden do provozu v roce 1967 a za dobu svojí existence přepravil přes Alpy více než 1,646 mld. tun ropy. Jeho délka činí 753 km a musí překonat výškové rozdíly z úrovně mořské hladiny až po průchod masivem Alp ve výšce 1 572 metrů nad mořem. Tudíž kombinace jeho stáří a náročnosti terénu klade vysoké nároky na provozování a údržbu celého ropovodu. Ropovod prochází řadou chráněných území a národních parků. Ropovod TAL zásobuje na území Rakouska, Německa a České republiky celkem osm rafinerií.

Samotný projekt TAL-PLUS by měl zvýšit kapacitu ropovodu minimálně o 4 miliony tun ropy ročně, a to společně se stávající kapacitou by mělo dosáhnout úrovně, kdy celková potřeba ropy pro Českou republiku by měla být pokryta pouze z tohoto distribučního zdroje. Celková spotřeba ropy v ČR se pohybuje mezi 7 – 8 mil. tun ropy ročně.

NA POČÁTKU BYLA DŮKLADNÁ ANALÝZA

Než společnost MERO jako jeden z akcionářů konsorcia vlastnícího ropovod přišla s požadavkem na zvýšení kapacity ropovodu na objemy, které dosud nikdy nepřepravoval, bylo nejdříve nutno zpracovat důkladnou analýzu. Ta měla říci, kde a jakým způsobem intenzifikaci lze provést, aniž by se narušila integrita ropovodu a zvýšilo riziko potenciální havárie.

Úvodní analýzy i následného projektu intenzifikace se ujala projekční kancelář společnosti ILF, která má velké zkušenosti s projektováním ropovodů ve složitých podmínkách a byla rovněž kanceláří, která stála u úvodního projektu ropovodu TAL v šedesátých letech.

Další problém, který bylo nutno před zahájením intenzifikace ropovodu vyřešit, byla logistika v přístavu Terst, kam přijíždějí ropné tankery a kde celý systém začíná. Z těch je nutno ropu dostat do potrubí. Pro představu, do přístavu ročně přijede cca 400 tankerů plných ropy a po plném zkapacitnění to může být i více než dalších 40 tankerů navíc. Ropný terminál je schopen odbavovat až 4 tankery najednou u dvou mol, přičemž každé molo je delší než 450 metrů a jejich vzájemná vzdálenost činí 250 metrů. Maximální objem, který je schopen přístav odbavit u jednoho tankeru, činí 280 000 tun ropy. Tento objem je však výjimečný a většinou jsou odbavovány tankery s nižší kapacitou.

KOLIK TO BUDE STÁT?

Mezitím se projekt TAL-PLUS posunul do realizační fáze. V srpnu byl dokončen výběr klíčových technologických komponent, jako jsou čerpadla, motory, vysokofrekvenční měniče, průtokoměry atd. Aktuálně se připravují smlouvy s vybranými dodavateli klíčových komponent, probíhá projekční příprava pro jednotlivé instalace. Ne všechna čerpadla budou kompletně vyměněna, u těch, která zůstávají na místě, se budou měnit oběžná kola nebo např. posilovat bezpečnostní prvky ropovodu, upravovat řídící systém na vyšší průtoky atd. Tyto aktivity jsou také v přípravné fázi.

Celkový odhad investičních nákladů na projekt TAL-PLUS, včetně úpravy technologie MERO Germany, úpravy technologie MERO ČR a vedlejších nákladů je 1,3 mld. Kč až 1,6 mld. Kč. Je nutné zdůraznit, že kromě úprav na ropovodu TAL bude nutné provést také úpravy na vstupu a výstupu ropy z ropovodu IKL, posoudit posílení skladovacích kapacit na tankovištích ropy ve Vohburgu an der Donau a v Nelahozevsi, jež jsou ve vlastnictví skupiny MERO. V případě nutnosti navýšení skladovacích kapacit by tak výše investic do projektu mohla dosáhnout až částky 2,3 mld. Kč.

DO DVOU LET BEZ DODÁVEK Z RUSKA

Celý projekt je koncipován tak, abychom se v roce 2025 mohli odpojit od ropovodu Družba a ukončit tak po 60 letech závislost na tomto ropovodu a dodávkách ropy z Ruska. Pro mne to je přelomový okamžik a jsem rád, že mohu být při tom. Zatím se Družbou přepravuje přibližně stejné množství ropy jako ropovody TAL a IKL.

Pro zpracovatele ropy, tj. koncern Orlen Unipetrol, bude nicméně odpojení od ruské ropy představovat technologický problém. Rafinerie v Kralupech nad Vltavou zpracovává tzv. sladké, nesirnaté typy rop. Tyto jsou již nyní dováženy téměř výhradně ropovodem TAL a IKL (s výjimkou menších objemů sladkých rop z MND). Rafinerie v Litvínově byla ale postavena na zpracování ruské ropy s obsahem síry. Pro Litvínov se ropovodem Družba dovážela ropa z Ruska a v určitém objemu i sirnaté ropy neruského původu ropovodem TAL/IKL. Orlen Unipetrol proto nyní musí intenzivně řešit problém, jakou ropou nebo mixem rop nahradit ruskou ropu tak, aby se tato náhrada po fyzikálně-chemické stránce co nejvíce podobala původní ropě, a tím pádem zásahy do technologie rafinerie byly co nejmenší.

Dovoz ruské ropy ropovodem TAL/IKL nadále však nepřipadá v úvahu nejen s ohledem na sankce stanovené Radou EU.

BUDOUCNOST DRUŽBY JE OTEVŘENÁ

Intenzivně se nyní zabýváme také budoucností Družby. Ideální by bylo ropovod zachovat na přepravu neruských typů rop. Máme rozpracované nějaké varianty, o kterých bych teď nerad mluvil. Kdybychom nemohli přepravovat ropu, rádi bychom přepravovali jiné energetické medium. Myslím si, že ropovod je ideální transportní zařízení pro transfer možných komponent, jež by byly do budoucna i v souladu s koncepcí Green Dealu. Máme však i další alternativy. Tou krajní variantou by bylo zakonzervování ropovodu, vytlačení ropy a napuštění inertním plynem.

JAK JSME ZACHRÁNILI ROPOVOD

Práce pro státního přepravce ropy může být někdy i hodně dobrodružná. Asi nejhorší můj zážitek nastal přibližně před 16 lety a mám jej pořád před očima. Bylo těsně před Štědrým dnem, zrovna jsem zdobil vánoční stromek a těšil se na Vánoce, kdy vypnu od pracovních starostí a užiju si pár dní se svými nejbližšími. Vtom mi zazvonil telefon, který pořád musím mít po ruce a zjistil jsem, že mi volá tehdejší provozní ředitel. Pochopil jsem, že se jedná o něco naléhavého, když volá v tento čas. Rozhovor však předčil moje nejhorší očekávání. Začal větou: „Máš sbalený kartáček s pastou a připravené tepláky? Tak si to rychle připrav. Právě nám tuhne ropa v ropovodu IKL. Za pár hodin bude ropovod na odpis. Čerpadla v Německu běží naplno a v Čechách nic nevytéká!“

Okamžitě mi bleskla hlavou hodnota ropovodu, která přesahovala 12 mld. Kč a snažil jsem se uklidnit. Z dalších informací jsem zjistil, že jeden z procesorů si objednal pro rafinerii v Kralupech libyjskou ropu s názvem Amna Amal, která se vyznačuje vysokým bodem tuhnutí a stává se nepřepravitelná již za pokojových teplot, natož při teplotách, které panovaly v zimě. Je to dáno vysokým obsahem parafinu, který tato ropa obsahuje a při poklesu teploty se parafin v ropě začne srážet a ropa začíná měnit skupenství z kapalného na gelovité, aby se v krátké době změnila ve skupenství pevné. V tom okamžiku se již nedá nic dělat a ropovod je na odpis. Zrovna v Libyi tento případ už jednou nastal a ropovod se musel odepsat. Myslím, že se jednalo zrovna o tento typ ropy.

Naštěstí v našem oboru udržujeme přátelské styky s kolegy doslova po celém světě, a tak jsme začali shánět informace z Kanady, Evropy, Asie a podařilo se nám zjistit obdobný případ, kdy se ve stejném stádiu ropovod podařilo ještě zachránit. Museli jsme na druhém konci ropovodu na centrálním tankovišti v Nelahozevsi okamžitě provést speciální nastavení čerpadel a protisměrně zatlačit z Čech do Německa. Pak opět pustit naplno čerpadla v Německu, vypnout a zatlačit z Čech. Podařilo se nám hmotou v ropovodu lehce pohnout a okamžitě jsme v Německu začali přičerpávat neparafinickou lehkou ropu, která začala působit jako špunt, který nám pomáhal problematickou ropu dostat ven z potrubí. A tak díky radám ze zahraničí nakonec vše dobře dopadlo a ropovod byl zachráněn.

Když jsme následně plni emocí volali člověku, který ropu objednal, jak to, že nás o této ropě neinformoval, bylo nám řečeno, že se ptal v Terstu, zda umí tuto ropu přepravit. Když mu řekli, že ano, automaticky předpokládal, že když to umí jeden, umí to i druhý. Jenom si zapomněl zjistit, že ropa z tankeru musí být stáčena horká, aby nedocházelo ke srážení parafinů. A tak, jak ropa postupovala ropovodem TAL, tak postupně chladnula a k nám se dostala již v hraničních teplotách, kde další přeprava ropovodem IKL se stala již kritickou.

Z tohoto potenciálního průšvihu jsme se poučili a nastavili daleko preciznější způsob komunikace s majiteli rafinerií tak, abychom o všech nových typech rop, které hodlají přepravovat, měli předem detailní informace. Komunikace je dnes velmi dobrá, a snad proto se od té doby nic takového naštěstí nestalo. Přesto na tento zážitek nelze zapomenout.

O AUTOROVI

Ing. Jaroslav Pantůček vystudoval obor ekonomika průmyslu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve vedení společnosti MERO působil již v letech 1997–2015. Z pozice předsedy představenstva a generálního ředitele přispěl ke strategickému rozvoji společnosti, pod jeho vedením se podařilo realizovat akvizici podílu ve společenství TAL Group a také založit Mezinárodní asociaci přepravců ropy s cílem koordinace přepravy a sdílení zkušeností v oblasti přepravy ropy v Evropě. Poté působil jako CFO a člen představenstva holdingu MVV Energie CZ, kde odpovídal za strategické a finanční řízení celé skupiny skládající se z 15 společností. Do čela představenstva společnosti MERO ČR, a.s., byl znovu zvolen v červnu 2022.